Letošní Chotěšovská třicítka, v pořadí již čtyřiačtyřicátá, se tentokráte vzbouřila meteorologům a navzdory jejich nepříznivým předpovědím se probudila do nádherného slunečného rána. To potěšilo samotné organizátory, ale také mne, coby tradičního reportéra. Díky příznivému počasí jsem se totiž mohl z Plzně do Chotěšova přepravit na kole. Výluka na železnici byla překážkou nejen pro mne, ale i pro tradiční plzeňské účastníky, protože přelézání z vlaku do autobusu a naopak se líbí jen málokomu. V autobusech náhradní dopravy se navíc nepřepravují kola, takže při běžném provozu mohla být účast na akci možná ještě o něco vyšší. Nicméně za svoji námahu na kole jsem byl odměněn nádherným pohledem na Chotěšov z vrcholu dobřanské silnice, o kterém by se mi při cestování vlakem mohlo jen snít. Chotěšovská třicítka je nejen vyvrcholením snažení chotěšovského turistického odboru, ale současně i prezentací celé obce Chotěšov. Ta se má stále čím chlubit, protože než se jedna třicítka sejde s druhou, pokaždé tu najdete mnoho změn k lepšímu. Jinak tomu nebylo letos, protože opravený průjezd Chotěšovem ve směru na Domažlice, nová parkovací místa, zeleň mezi nimi i další ulice pokryté novou zámkovou dlažbou, to skutečně stojí za zhlédnutí. Pochodu se zúčastňují turisté nejen místní a z blízkého okolí, ale přijíždějí sem i z daleka a věřím tomu, že sem přijedou za rok zase. Budou se totiž těšit, co nového zase uvidí.
Tak jako každý rok začalo hemžení pořadatelů na místě startu v restauraci "Pod Klášterem" už před šestou hodinou ranní a stejně jako v minulých letech, musel být "na place" jako první majitel restaurace "Pod Klášterem" pan Herbert Tuschl. Přestože nikdo z nás nemládne a každý má nějaké rodinné povinnosti, sestava za stolem se příliš nezměnila. Jaruška Mathesová, Hana Duffková, Václav Bočan, Anička Rosenbergerová a Jana Levorová byly jako obvykle na svých místech. U dalšího stolu byli již tradičně František Vachan, Jaroslav Ret a Gerhard Tausch. Tady se kromě odbavování účastníků na startu a v cíli budou rodit i pěkné diplomy. Ani letos naši "krasopisci" nezklamali a všechno dobře zvládli. Pořadatelé letos připravili celkem 10 tras - 6 pro pěší a 4 pro cyklisty v tzv. jižní variantě přes Křížový vrch. Nejkratší trasa v délce 3 km byla "dětská" a pod bdělým okem předsedy odboru Vaška Mičana jí zajišťovaly Jana Skořená, vedoucí ATOM (Asociace turistického odboru mládeže) a Anička Balážová, rovněž odchovankyně chotěšovský TOMíků.
Na pěší trase 12 km odstartovalo 85 účastníků a na 15ti kilometrové trase jich bylo 82. Na 25 km se přihlásilo 24 účastníků a poměrně vysoký zájem byl o trasu 35 km, kterou absolvovalo 48 účastníků. Na 50ti kilometrové pochodovali pouze 3, ovšem kdybych neměl endoprotézu kolene, neodolal bych ani já. Doma mám z 50ti kilometrové trati v Chotěšově devět diplomů, a když jsem viděl pochodovat své někdejší kolegy a soupeře v jedné osobě, nebylo mi zrovna lehko. Nicméně při tvorbě reportáže jsem ke svému překvapení na svém jízdním kole ujel 70 km. Pokud se týká cyklotras, na trasu 28 km se přihlásilo 75 cyklistů, na trase 50 km jich jelo 56, na trase 70 km byl pouze jeden účastník a na 90 km 6 účastníků. Celkem se pochodu včetně pořadatelů zúčastnilo 493 osob, to je o 43 více než v loňském roce. Kdyby nebyla výluka na trati, účast by byla určitě ještě vyšší.
Ani letos nechyběl tradiční účastník pochodu pan René Kazda z Řevnic se svými čtyřnohými kamarády - chodskými hraničářskými psy Vukem a Eliášem. I oni se v průběhu let stali neodmyslitelnou součástí Chotěšovské třicítky. Letos je jejich účast o to cennější, že měli lukrativní nabídku na jiný pochod, blíže k jejich bydlišti, ovšem vázáni chotěšovskou tradicí se dostavili na start.
Už mnohokrát jsem říkal, že Jiřina Švorcová při pohledu na tyhle dvě ženy za pultem asi tam nahoře bledne závistí. Jen velmi těžko byste hledali v celé oblasti tak šikovná děvčata, jakými jsou při provozu bufetu Klára Hejlová a Hanička Seidlová. Protože provoz bufetu potřebuje i mužskou sílu a oheň na opékání špekáčků, nechyběli ani Jarda Seidl a Vlastík Hejl. Občerstvovací tým pod Křížovým vrchem tedy i letos pracoval na plné obrátky a je rozhodně jednou ze silných stránek Chotěšovské třicítky. Vedle občerstvovacího stanoviště pod Křížovým vrchem byla již tradičně kontrola, kterou jako v předcházejících ročnících zajišťovaly členky TOM. Letos jste si tady mohli vyzkoušet, jaký zvuk mají při poklepu různé druhy dřeva, ale také si zasoutěžit. například složit nějakou tu skládačku. Lea Rosenbergerová toto stanoviště zvládala s patřičnou grácií. Kontrolní stanoviště na Zlomu obsluhoval Tomáš Váchal s Jiřím Vaňkem.
Již dlouhodobě se jeví jako velmi prospěšné pořádat chotěšovské pochody právě v Restauraci Pod Klášterem. Je tu vynikající zázemí nejen pro agendu startu a cíle, ale i pro rodiny s dětmi. A hlavně pro účastníky pochodu. Tady si mohou posedět venku až do pozdního večera, cyklisté si mohou zaparkovat kolo v areálu restaurace tak, aby na něho viděli, a ještě při tom v klidu mohli pohovořit s kamarády. Je to taková zvláštní atmosféra provoněná pečenými klobásami a jiným lahůdkami. které přijdou v cíli skutečně vhod. Když ke všem těm kladům připočtu salonek, kde má odbor každý měsíc pravidelné členské schůze, musím uznat, že zázemí chotěšovského turistického odboru nemá chybu.
Čtyřiačtyricátý ročník Chotěšovské třicítky je tedy minulostí. Jsem moc rád, že se meteorologové trochu zmýlili, a dopřáli hlavní části pochodu krásné počasí. Odpoledne obloha přece jen zčernala a po vydatném dešti, který mnohde vyburcoval i hasiče, se na zemi bělaly i kroupy. Ale to už většina účastníků byla v teple svých domovů. Tak tedy za rok v Chotěšově opět nashledanou!
Ing. Jan Hošek
Fotografie z akce: ZDE
