V sobotu 4. března 2017 jsme se po 14 dnech opět sešli na nádraží, abychom vyrazili na další pochod. V počtu čtrnáct dětí a jeden dospělák jsme se vlakem dopravili do Holýšova, kde jsme si hned po vystoupení z vlaku povídali o období 2. světové války, kdy byla v Holýšově muniční továrna a také koncentrační tábor. Navíc jsme museli na základě nápověd přijít na to, kam vlastně půjdeme a po krátké instruktáži vyhledat cestu v mapě. Celkem rychle jsme přišli na to, že naším hlavním cílem je dnes historická kovárna v Kvíčovicích.

Po krátké zastávce u holýšovského kostela a neúspěšném pátrání po náhrobcích francouzských vězenkyň z holýšovského koncentračního tábora na místním hřbitově jsme krásně upravenou cyklostezkou doťapali do Kvíčovic. Tady už nás očekával pan Brož, jenž nás přivítal v historické kovárně. Vyprávěl nám o svém pradědečkovi a dědovi, kteří v kovárně pracovali. O tom jsme se ostatně mohli na vlastní oči přesvědčit, když jsme pozorovali při práci kováře Dimitrije. S napětím jsme sledovali, jak se obyčejný železný prut za chvilku změnil v parádní podkovu. Pan Brož nás ještě pohostil výborným čajem a ukázal nám, co všechno je možné v kovárně vytvořit - železné růže, umělecké stojánky na noty, kovové lampy....

Po návštěvě kovárny nám všem pořádně vyhládlo, a tak jsme vyšplhali na kopec nad místním rybníkem, kde jsme na lavičkách poobědvali, zařádili si na dětském hřišti a prohlédli si Kvíčovice z malé rozhledny. Na úpatí kopce jsme ještě prozkoumali malý bunkr z období před 2. světovou válkou a našli si v mapě, kudy se vydáme dál. Naše cesta vedla přes zaniklou osadu Trubce, kolem bývalých kasáren až k místu bývalého koncentračního tábora v Novém Dvoře.

Na odpočívadle pod památným jilmem jsme zase studovali v mapě a dohadovali se, kam dál. Nakonce byli ti největší lenoši přehlasováni a pokračovalo se po zelené značce až k Hradecké skále. Tady na nás dýchla taková romantika, že už nikdo nelitoval. Téměř všichni postupně nakoukli do dlouhé štoly ve skále i na patro dřevěného srubu. Strmou skalní průrvou jsme se pak vydrápali na vrcholek skály a pokochali se pohledem na řeku Radbuzu.

Po cestě zbyl čas i na hraní - nebezpeční pašeráci byli úplně neškodní oproti Zuzčiným hrám Na krále a Trojnožka. Zraněné jsme uklidnili, některé kousek poponesli a ujistili, že naražený loket ani poškrábané zápastí nejsou život ohrožující. Zelená značka nás pak dovedla lesem až na nádraží do Hradce, kde jsme si ještě prstem na mapě prošli celou dnešní trasu a počkali na vlak.

Fotogalerie z výletu: ZDE

V sobotu 11. února jsme se po roce opět vypravili na Chodsko. Tentokrát jsme chtěli dojet vlakem do České Kubice a pak pěšky do Domažlic.

Hned na nádraží v Chotěšově jsme byli trošku zaskočeni tím, že se nás sešlo celkem dvacetjedna. Další překvapení na nás čekalo ve vlaku, který byl doslova narván k prasknutí - v Domažlicích se totiž konalo mezinárodní setkání turistů. Poskládali jsme se, kam se dalo. Ti, kteří se museli spokojit se sklápěcími sedačkami v uličce, se cestou do Domažlic perfektně naučili obsluhovat otevírání WC a mohli tak dávat instrukce seniorům, zmateně přešlapujícím před automatickými dveřmi. Z Domažlic již byla cesta be většího vzrušení, když pomineme, že někteří z nás polohlasně záviděli našim západním sousedům, jaké mají úžasné vlaky.

V Kubici na nádraží jsme prostudovali mapu a domluvili se, jakou cestou se vydáme. Po chvíli pátrání jsme konečně objevili modrou značku (museli napovědět zaměsnanci nádraží) a vyrazili jsme směrem ke koupališti Babylon. Lesní pěšinka nás vedla při potůčku Bystřice, kolem Rašínova kamene (prvorepublikový ministr financí v tomto kraji trávil často dovolenou). Poté, co někteří odvážlivci na namrzlý kámen vylezli a nechali se vyfotit, jsme pokračovali po modré. Cesta byla náročná, prakticky po celou dobu jsme se spíše klouzali a občas nás čekal i dramatický přechod úzkých namrzlých lávek. Nakonec se nikdo v ledové vodě nevykoupal. U dalšího velkého kamene jsme konečně posvačili. Po ní nás čekal opravdu dramatický úsek. Zledovatělá stezka totiž začala nebezpečně klesat. Někteří natolik věřili v kvalitu materiálu svých kalhot, že dolů sjeli po zadku, další pak sklouzli v podřepu a ti nejzbabělejší ledovku po svahu raději obešli. Celé to naštěstí skončilo pouze jedním odřeným nosem.

Na Babyloně nás konečně čekala suchá asfaltka. Po červené jsme pokračovali k bývalé hájovně Dmout. V lese jsme bohužel již zase křupkali v namrzlém sněhu a místo kochání se okolní krajinou, jsme se spíše museli dívat, kam šlapeme. Další menší zastávku jsme udělali u Zelenovských rybníků - tady jsme si na naučné stezce vyzkoušeli naše znalosti zvířat, ptáků a rostlin - bude nutno zapracovat na jejich zlepšení, moc jsme toho nepoznali. Mírným stoupáním jsme se dostali ke Dmoutu, kde jsme si neodpustili otestovat pevnost jednoho z posedů.

Pak jsme pokračovali po zelené až k Veselé hoře, poutnímu místu nad Domažlicemi, kde stojí kaple sv. Vavřince. Na polích to pořádně profukovalo, takže jsme pod Vavřinečkem byli už pořádně vymrzlí a na vrchol se vydali jen někteří. Ostatní si užívali zimních radovánek a svištěli po zadku přímo prostředkem asfaltové silnice. Ti, co už měli málo sil, se posilňovali narozeninovou čokoládou od Janiny.

Sestup do Domažlic se zdál být už snadnou záležitostí, ale naše rozhodnutí striktně se držet zelené značky a místo po silnici projít roklí, se ukázalo jako značně neuvážené - do Domažlic jsme opět spíše klouzali. Nakonec jsme ale všichni, po uklizených a suchých chodnících, bezpečně došli k nádraží. Tady většina ještě vyzkoušela funkčnost automatu v čekárně. Následně jsme už nastoupili do vlaku, kde jsme zabrali celou polovinu vagonu a vyjeli domů.

Dnešní pochod nás přesvědčil o tom, že služba na hranicích nebyla žádný med. Ani v dávných dobách starých Chodů a ani v nedávné době příslušníků Pohraniční stráže. Příště se sem určitě vydáme raději v létě.

Fotogalerie z výletu: ZDE

V sobotu 14. ledna jsme se chystali na náš první výlet v roce 2017. Chtěli jsme vyrazit do Chrástu u Plzně a dojít až do Rokycan, nakonec ale vše dopadlo úplně jinak.

Sešlo se nás na nádraží v Chotěšově celkem dvanáct, dva dospělí a deset tomíků. Bohužel jsme se však při čekání na vlak dozvěděli nepříjemnou informaci. Náš vlak je někde v okolí Staňkova, kde se stala dopravní nehoda a bude mít přibližně hodinu zpoždění.

Musel se vymyslet jiný plán, protože i kdybychom jsme se vlaku dočkali, byli bychom vymrzlí a navíc by nám ujel vlak do Chrástu. Vyjeli jsme tedy na druhou stranu, do Stoda, kde se k naší skupině přidala Hanka.

Na nádraží jsme rozhodli, že se během dnešního pochodu budeme věnovat práci s mapou. Ne každý se v tom vyzná a chápe vše, co je v mapě zakresleno. Ve Stodě jsme si ještě zašli do potravin pro nějaké dobroty a pak už nám nic nebránilo vydat se za krásami našeho okolí.

Trasa nás vedla kolem řeky Radbuzy, na které jsme viděli labutě a divoké kachny. Když připlavaly ke břehu, našli jsme pro ně ve vlastních zásobách něco na zub, vlastně spíše něco do zobáku.

Dále jsme pokračovali po cyklostezce a uličkami až na hlavní silnici Stod - Přeštice a odtud dál směrem k Vrabinským rybníkům, kde jsme narazili na červenou turistickou značku. Za chvíli jsme přišli k odpočívadlu, které jsme využili a udělali si tady přestávku na občerstvení. Když jsme nabrali dost sil, pokračovali jsme dál po louce až na okraj lesa a během této cesty jsme si užívali pravé zimní počasí, přišla na řadu koulovačka a dokonce i nějaké pády.

Na okraji lesa jsme odbočili vlevo a pokračovali dál lesem až k rozcestí, kde je zelená turistická značka. Kousek odtud bylo další odpočívadlo, kde se občerstvili jen ti, kteří už "umírali hladem". Pak jsme si zkusili vyplnit přihlašovací lístky k organizovaným pochodům, jelikož s tím máme neustále problémy.

Dále jsme pokračovali směrem k Chotěšovu, kde se naše skupina rozdělila. Šest lidí se vydalo do tepla svých domovů a ti odvážnější vyšli vstříc dalším kilometrům. Došli jsme do Losiné, kterou jsme prošli celou. Kolem statku s č.p. 1 jsme pokračovali až k Vachtlovu mlýnu. Zde jsme si vyzkoušeli hod na cíl a protože byla docela zima, rychle jsme pokračovali dál přes Metálku až do Mantova. Odtud jsme se pomalu rozešli domů.

Fotogalerie z výletu: ZDE