Na české ferraty

Tentokrát nebudu popisovat trasu dalšího z tradičních pochodů, ale místo toho se podělím o dojmy z českých ferrat.

Na předposlední víkend v červnu jsme si naplánovali ferraty na Pastýřské stěně v Děčíně a Vodní brána u Semil. Začali jsme Děčínem, kam jsme vyrazili v pátek hned po práci. V osm hodin večer už jsme usedli v restauraci Dřevák v malé osadě Maxičky, která patří k Děčínu a nachází se na žluté turistické trase z Děčína do Dolního Žlebu.

V sobotu jsme si po náročném večeru trochu přispali a dopoledne jsme konečně dorazili pod Pastýřskou stěnu. Pod stěnou jsme se hned pozdravili s Karlem Bělinou, autorem ferrat v Děčíně a zároveň lezeckou legendou, která má na kontě kolem 5 000 výstupů po celé Evropě. Pro začátek jsme si vybrali lehčí cestu Tichá tolerance s obtížností C. Cesta opravdu nebyla z nejtěžších. Kromě 2 míst, kde se muselo přecvakávat v mírném tahu to byla příjemná procházka. V horní části stěny nás zastihla krátka, ale celkem silná přeháňka. Naštěstí jsme se mohli schovat pod převis, kde jsme počkali, až se déšť trochu zmírní. Po vylezení na vrchol stěny jsme zamířili rovnou do bufetu, kde jsme usedli k manželům Bělinovým a strávili jsme tu příjemnou hodinku povídáním o horách, lezení a ferratách.  Karel si vysloužil náš obdiv, protože v 68 letech s endoprotézou je stále aktivním lezcem a denně pracuje na stěně. Skutečně neskutečný člověk. Protože ferraty po krátké přeháňce trochu promokly, rozhodli jsme se, že už další cestu zkoušet nebudeme a přesuneme se do Semil.

Zajeli jsme rovnou k přístupové cestě pod ferratu a po chvilce váhání jsme se rozhodli, že přenocujeme přímo na místě u garáží za městem. Chvílemi sice mírně zapršelo, ale v noci už byl klid. Ještě než jsme se ráno začali chystat na ferratu, už nás předběhly asi dva páry lezců. Tak jsme radši rychle vyrazili než přijede někdo další. Což se pak ukázalo jako šťastný nápad, protože chvíli po tom, co jsme se z ferraty vrátili se na nástupu utvořila dokonce fronta...

Samotná ferrata nám přišla lehčí než ta děčínská. Ačkoliv tu nejsou žádné umělé stupy, skála je tak členitá a položená, že to ani není potřeba. Bez potíží jsme vyběhli nahoru a slezli jsme i sestupovou variantu ferraty. A protože jsme byli brzo hotoví a zbytkový alkohol byl ještě cítit v krvi, vyrazili jsme na detoxikační procházku údolím Jizery po Riegrově stezce. Cestou se otvíraly krásné výhledy do údolí a zvolený okruh měl i poměrně strmá stoupání, takže jsme se na cestě i zpotili a cesta tak splnila plánovaný účel a mohli jsme vyrazit domů.

Na závěr mohu doporučit Vodní bránu u Semil pro úplné začátečníky a v Děčíně si zařádí i zkušenější ferratisté na nových obtížnějších cestách. Takže pokud chcete potrénovat, tak u nás lepší místa nenajdete.

Fotografie z ferrat jsou k vidění ZDE.

Tomáš