Za výhledem na Výhledy (TOM)
Výlet do okolí Klenčí pod Čerchovem jsme měli naplánovaný už v létě, ale vzhledem k tropickým teplotám jsme tento výlet uskutečnili až po více jak půl roce. Sešli jsme se v sobotu 20. února na nádraží v Chotěšově a s jedním přestupováním dorazili až na nádraží v Klenčí pod Čerchovem. I přes mrazivé a větrné počasí se nás sešlo celkem 13.
Z nádraží jsme se vydali po žluté turistické značce, prošli jsme část Klenčí a kolem hřbitova pokračovali dál až do Chodova. Cestou to vypadalo, že to s počasím pro dnešní den nebude až tak špatné a začaly se objevovat i první sluneční paprsky. Na autobusové zastávce v Chodově jsme se nasvačili a zahřáli čajem z termosek, podle mapy a rozcestníku zjistili kudy dál a svižným krokem se vydali dál po žluté až na vyhlídku Chodovské skály. Místo je to pěkné, se zajímavými informačními tabulemi i lavičkami, ale byla zima a hlavně celkem větrno na to, abychom se zde zdrželi déle.
Poté nastaly menší problémy s chybějícím turistickým značením, ale naštěstí jsme zapojili svůj orientační smysl a v pořádku došli kolem rybníku Mlýneček až do Pece pod Čerchovem. V Peci jsme vyměnili žlutou turistickou značku za zelenou a vydali se na nejnáročníjší část dnešního pochodu. Vzhledem k tomu, že naším dnešním cílem byly Výhledy, které se tyčí vysoko nad Klenčím, bylo všem jasné, že nás čeká velké stoupání, ale s čím nikdo nepočítal byla skutečnost, že jsme museli překonávat Černý potok, přes který normálně vedla zelená turistická značka a místo mostu byla jen jedna kluzká kláda. Uzavírali jsme tedy sázky, kolik dnešních účastníků se v potoce vykoupá, ale nakonec jsme to všichni zvládli bez problémů a hlavně se suchýma nohama, takže nic nebránilo tomu, pokračovat ve výstupu na Výhledy. Čím víc jsme stoupali, tím víc klesala okolní teplota, takže po náročném výstupu až k soše J. Š. Baara a po posilnění, jsme se mohli i koulovat.
Na cestu z Výhledů jsme se těšili celý den, protože bylo jasné, že pokud chceme dojít na nádraží do Klenčí budeme muset jít skoro hodinu z kopce. Cesta z kopce nám pěkně utíkala a tak i když to ze začátku vypadalo, že vlak nestihneme a budeme muset čekat na další, jsme nakonec na nádraží ještě deset minut čekali.
Fotografie z výletu jsou k vidění ZDE.
TOMíci