Přechod z Furth im Waldu na Babylon

Psal se rok 2013, podzim. Konkrétně 9.11. krátce po 9 hodině ranní a do Furth im Waldu dorazila se zpožděním osmsetdesítka Českých drah, z níž na nástupiště vystoupilo všech 5 cestujících (Vašek, Tomáš, Pavlína, Eva a já) a 1 revizor. Co měl v plánu revizor, nevím, ale my jsme chtěli vystoupat na česko-německou hranici ke Třem znakům, památku na značení hranice z roku 1766. Vydali jsme se tedy na cestu a přestože zmateni z německého turistického značení (přece jsme u nás v něčem lepší), probíhal náš výstup vcelku dobře. Zhruba v půli cesty nahoru jsme došli ke krásnému zámku Voithenberg, kde nás vřele přivítal daněk. Nebýt v ohradě, snad by šel s námi dál. Po chvíli jsme dorazili k Roberthütte, odkud se nabízel pěkný výhled nejen na Koráb, ale především na Hohenbogen, jehož vrcholy však byly zahaleny v mraku. Po chvíli kochání jsme se ocitli v mraku i my. To už jsme ale dosáhli vrcholů Kreuzfelsen s povedenými kříži. Po krátkém sestupu jsme přišli na hranici k hlavnímu lákadlu dne – Tři znaky (Drei Wappen). A stálo to určitě za to. Rychlé občerstvení a cestou necestou ze svahu, někdo i s rukama v kapsách, do bývalé vesničky Bystřice, z níž zbyl jen pomník padlým z I. světové války. Minulostí je rovněž rota pohraniční stráže, tu připomínají už jen opuštěné a chátrající budovy. Ale odjezd vlaku se blíží, tak rychle přes kopec do Folmavy a dále do České Kubice. Ve Folmavě jsme se z časových důvodů rozdělili, zatímco skupina A poobědvala v restauraci u německy hovořících Vietnamců, skupina B (tj. já) jsem pokračoval v prodloužené trase do Domažlic přes akvadukt u Hadrovce. Nakonec skupině A vlak stejně ujel. Na poslední vlak nastoupili v Babylonu a na nádraží v Domažlicích jsme se zase sešli a domů už jsme jeli všichni společně. Útěchou může být to, že všichni na pohodlných sedačkách. Škoda jen, že na závěr výletu nezbylo víc času. Ale myslím, že mluvím za nás za všechny, když řeknu, že nemusí pršet, jen když kape.

Fotografie z akce můžete si můžete prohlédnout ZDE.

Jirka