Výlet na šumavská jezera (TOM)

Sobotní ráno je tu zas,

na výlet ten pravý čas.

Svačiny si zabalíme,

na Šumavu vyrazíme.

Ve vlaku je cesta dlouhá, 

tu je rybník, komín, strouha.

Pilně čárky zapisujem

a stanice pozorujem.

Za špičáckým tunelem

všichni honem z vlaku ven.

Do sjezdovky nahoru

plazíme se pomalu.

Od Sedla pak k jezeru

vede cesta asfaltová,

Půlku řízku sežeru,

budu zase jako nová.

Energie bude třeba

před námi se tyčí

krpál, který jen tak nedá

turista, jenž kvičí.

Kvičí všichni: „Běda, běda to máme lézt nahoru!“

Vedoucí však nechtěj slevit z bláznivého názoru.

Kopec zdolán, hurá sláva, zasedneme k svačině,

na rozhlednu vyrazíme, jukneme po krajině.

Co se děje, to je zrada, co tohleto znamená?

Pod kopcem se dozvídáme: „Rozhledna je zavřená.“

Takže opět na jezero

tentokráte Čertovo

z kopce dolů no těpéro

za chvíli je hotovo.

V jezeře je voda čistá, žáby si tu plavou,

kudy asi půjdem dále, honí se nám hlavou.

Na nádraží ve Špičáku vede značka žlutá,

když se ozvou první hromy málokdo z nás dutá.

Prší, prší jen se leje, vytáhneme pláštěnky.

Na nádraží v restauraci koupíme si pastelky.

Na koleni v kupé vlaku skládám tyhle rýmy, 

Vikina si jako vždycky dělá ze mě šprýmy.

Takže končím a jdu dojet zbytky dnešní svačiny,

na příště se budu těšit, to je báseň Haniny.

Fotografie najdete ZDE.

Hanka